Úvaláci především ukázali, že když jim o něco jde, umí k urnám přijít. To je snad ta nejlepší zpráva. Dále ukázali, že když se je někdo snaží přechytračit a získat bianco šek pro svou politiku, tak to nefunguje. Referenda, která vyhlásí vlády či vedení radnic k potvrzení svých záměrů a posílení svých pozic, jsou prostě špatná věc. Ač to bylo vedením města neustále proklamováno, nerozhodovalo se o tom, zda se budeme dál brodit blátem. Rekonstrukce ulic může dál běžet vysokým tempem.
Jenomže hlasování bylo jen první etapou celé „Bitvy o koupaliště,“ protože teprve teď se bude rozhodovat, jaká nás vlastně čeká rekonstrukce. Vedení města stále prosazuje maximalistickou „zlatou“ nebo nerezovou variantu. Opozice (včetně nás osobně) a aktivisté prosazují co nejlevnější, ale kvalitní rekonstrukci. Kdo to rozhodne? Asi poslední slovo bude mít zastupitelstvo. Z mnoha důvodů by měla být provedena co nejlevnější rekonstrukce. I my zastupitelé a pan starosta bychom měli respektovat vůli menšiny. K referendu přišlo 488 občanů, kteří řekli ANO rekonstrukci ulic a NE koupališti. Možná z nich bylo pár, kteří prostě nechtějí koupaliště, ale těžko jinak rozšifrovat jejich volbu. K hlasu menšiny bychom měli přihlížet a v maximální možné míře jej respektovat, a tudíž se snažit udělat rekonstrukci koupaliště tak, aby co nejvíce peněz zbylo na komunikace. Dá se říci, že pokud bude starosta prosazovat „zlatou“ variantu rekonstrukce, hází tím přes palubu právě lidi, kterým sliboval ulice. Pokud chce být starosta Borecký starostou všech Úvaláků, musí si uvědomit, že mu voliči dali úkol udělat obojí – jak ulice, tak koupaliště.
Druhým aspektem je efektivnost samotné investice. Z průzkumů vyplývá, že na koupališti fungují rozvody vody pod bazény a tak by měla stačit oprava praskliny ve strojovně a samotná filtrace. Investice do „zlaté“ varianty je z tohoto pohledu nesmyslná.
Zkusme si ukázat rozdíl mezi variantami rekonstrukce koupaliště na příkladu rekonstrukce ulic:
Máme bahnitou ulici, kde jakžtakž funguje chodník. „Zlatá“ varianta rekonstrukce znamená, že vykopu všechny sítě v ulici – kanalizaci, vodovod a snad i plyn a položím tyto sítě znova, ačkoli mi zkoušky (kamerové, poslechové a jiné) ukázaly, že sítě jsou v pořádku, třeba až na jedno místo kanalizace. Po položení sítí udělám chodník a vyasfaltuju vozovku. Normální a zcela dostačující rekonstrukce ulice (a takto postupuje i město v právě probíhajících rekonstrukcích!) by přitom vypadala tak, že bychom po zkouškách uznali, že jsou sítě v pořádku. Opravím to jedno porušené místo, kde je kanalizace prasklá, chodník přeložíme a vozovku vyasfaltujeme.
Referendum rozdělilo občany na dvě skupiny (možná tři, pokud budeme počítat i skupinu, kterou to nezajímá) a nyní je opravdu čas utlumit emoce a nevysvětlovat donekonečna „těm druhým“ za co všechno můžou a co se kvůli nim všechno udělá nebo neudělá.
Závěrem lze také říci, že Úvaláci nehlasovali o důvěře starostovi a nikdo snad na základě výsledků referenda nemusí zatím odstupovat. Chybou starosty není, že referendum bylo, ale jak byla ze strany vedení města vedena debata kolem něj a jak byly důvody k němu vedoucí předloženy. Místo dlouhé debaty ještě před tím, než se jakékoli referendum vyhlásilo, bouchlo vedení města do stolu a řeklo, že bude referendum koupaliště vs. ulice. Co když teď někdo bude chtít referendum rekonstrukce náměstí vs. ulice? Nebo vodní prvky na náměstí vs. lávka přes I/12? V logice tohoto referenda to kdokoli může požadovat.
Doufáme také, že starosta bude komunikovat o svých plánech se všemi zastupiteli. Dozvědět se o vyhlášení referenda z facebooku města, když jej jako zastupitelé později máme schválit není příjemné. Starostova strategie „divide et impera“ – rozděl a panuj – se ukazuje jako ne vždy fungující. Některé věci chce nebo potřebuje probrat s opozičními zastupiteli, jiné si rozhoduje sám (tedy s odvoláním na kolektivní rozhodnutí Rady města, kterou ale plně ovládá a o názorové nezávislosti a samostatnosti jejích členů si až na výjimky neděláme iluze). Z pohledu opozice je výsledek referenda signálem, naznačujícím současnému vedení, že by se mělo bavit o záležitostech města v širším plénu v dostatečném předstihu před tím, než se z jednotlivých věcí stanou „pouhé“ body k odhlasování na zastupitelstvu. Jednotliví členové současné koalice se pak mohou těžko divit dlouhým zasedáním plným dotazů a opozičního šťourání do bodů programu. Odvolávat se na to, že se přece mohli všichni zeptat (rozuměj: mohli se zeptat jak se to má s těmi již víceméně uzavřenými a neměnnými věcmi) potom není ze strany vedení města na místě.
Jan Černý a Vojtěch Dvořáček – zastupitelé PRO Úvaly