Že i cesta je cíl mohou vyznávat stoupenci budhismu, v našem reálném životě by mělo platit, že cesta vede odněkud někam. Je příjemné chodit a jezdit po pěkných komunikacích, ale je také dobré se po nich dostat do pěkných a příjemných míst, tj. nejenom na nádraží, do práce, na nákup, ale i za zábavou, odpočinkem a sportem.
V ne tak vzdálené minulosti bylo hlavním cílem a kriteriem úspěšnosti vedení města počet km postavených chodníků a vozovek v akci „Z“. To, že pod těmito stavbami chyběly inženýrské sítě, téměř nikomu z vedení města zřejmě nevadilo. Tehdejší přístup k modernizaci charakterizoval výrok jednoho z představitelů MěNV k zamýšlené plynofikaci Úval: „Iď to vlastně nepotřebujeme, Úvaláci jsou přeci zvyklí a zavedení na propanbutanové bomby“. A plynofikace se tím oddálila o 15 roků.
A nyní opět zní něco obdobného: „Iď to koupaliště nepotřebujeme, Úvaláci mají vlastní bazény a kdo ho nemá ať se vykoupe ve vlastním potu nebo si zajede do Sadské. Raději za ušetřené peníze postavíme další silnici před vaším domem“.
Tu silnici ovšem můžeme postavit o pár měsíců nebo o rok později, ale pokud nezachráníme koupaliště a necháme místo něj vybudovat byť cokoli krásného a pro Úvaly užitečného, nikdy již v Úvalech koupaliště nebude!