Před pár týdny byl ohlášen tzv. rozpad koalice, ale k žádnému faktickému rozpadu ve skutečnosti nedošlo. Z koalice vystoupila ČSSD, za kterou byli zvoleni 2 zastupitelé, jenže jeden z nich, místostarosta Pokorný, ze strany obratem vystoupil a tak současná radniční koalice udržela většinu 8 hlasů a kompletní obsazení Rady města.
Tedy jede se dál a žádná změna, jen nesmí při hlasování chybět žádný koaliční zastupitel. Od voleb platí, že hlas pro program ODS a ČSSD byl vlastně hlasem pro starostu Petra Boreckého a z programu ODS a ČSSD nezbylo nic.
Proč ale ČSSD dělá tento krok teď a proč zrovna takto? A proč vystoupil místostarosta Pokorný?
Evidentní změna kurzu nastala po vstupu zastupitelky Váňové do ČSSD (dříve nezávislá s podporou TOP09 a ještě dříve ODS). Od té doby byla úvalská ČSSD více rezervovaná ke starostovi, důvody uváděné v dopise oznamujícím vystoupení jsou více či méně zástupné. Velkou část z nich jsme jako opozice kritizovali již během jejich vzniku, ale v té době ČSSD mlčela a starostu podporovala.
O motivech místostarosty Pokorného se můžeme pouze dohadovat. Nabízejí se samozřejmě různá zdůvodnění a hned tím prvním je finanční motivace; proti tomu by jistě zastánci současného vedení namítali, že pan místostarosta „nechce odcházet od rozdělané práce“ nebo „preferuje stabilní chod radnice před partajničením“ apod. Každopádně vzhledem k pozici místostarosty je zastupitel Pokorný mnohem blíže starostovi a tak pravděpodobně postupně přejímá spíš jeho náhled na věci, než náhled stranické buňky ČSSD.
A jak tedy bude dál postupovat starosta s ODS a panem Pokorným?
Pravděpodobně žádná změna nenastane. ODS bude pokračovat v koalici (ať už ze setrvačnosti, nebo pro osobní zájmy některých svých zástupců), starosta města bude realizovat své projekty, které bude tu a tam (pokud bude mít zrovna náladu) s někým konzultovat (tu občané, tu zastupitelé), ale většinou si to nakonec udělá po svém a konečné rozhodnutí s nikým konzultovat nebude. A tak se třeba dočkáme dalšího referenda, které vyhlásí přes facebook, na poslední chvíli si u něj sám upraví otázku a u kterého bude doufat, že se k němu dostaví málo občanů a bude jej moct jako neplatné ignorovat.
Závěrem by snad dalo říci, že základní chyba je v manažerském vedení ze strany starosty města, který tlačí velké množství projektů současně a zároveň zbytečně velkou silou a nedostatečně informuje o tom, co, jak, proč a za kolik dělá. Občané (a jejich zastupitelé) pak mají oprávněný pocit, že starosta si dělá, co chce. Vyjádření ve stylu „ já nic vysvětlovat nebudu, moje počínání zhodnotí voliči ve volbách“ je možná snadné a líbivé, ale pro dobré politické prostředí ve městě jen těžko přijatelné. Starosta prostě musí občany svého města přesvědčit, že to co dělá je pro ně a pro jejich dobro a pokud na toto rezignuje, přestává být dobrým starostou.